uvazujme

Výsostně praktické důsledky dodržování mravnosti pro život

Podle názoru mnoha ateistů a materialistů je mravnost pouze nějakým abstraktním pojmem, bez reálného dopadu na praktický život. Je to podle nich jen prázdný pojem, který má význam pouze pro lidi, zabývajícími se takovými zbytečnostmi, jako je duchovno.



Vždyť přece podnikat se dá i bez mravnosti! Vydělávat hodně peněz se dá i bez mravnosti! A bez mravnosti se dá stát také všeobecně společensky uznávanou osobností. Na všechno toto a na mnohé jiné věci v současnosti mravnost vůbec netřeba. Právě naopak! Mravnost a morálka často pouze překážejí! Pouze zbytečně svazují ruce a v dnešní době ostrých loktů znemožňují být dostatečně flexibilním.



Ale pozor! Blahobyt, ekonomický růst a finanční prospěch je jedna věc, ovšem nejobyčejnější, ušlechtilá lidskost je druhá věc. Ve skutečnosti totiž platí, že čím více se přibližujeme k ideálu čistoty v podobě mravnosti, tím více jsme lidmi. A naopak, čím více se vzdalujeme od ideálu čistoty v podobě mravnosti, tím méně jsme lidmi. Čím více se snažíme o mravnost, tím více je společnost lidsky hodnotnější a čím více se vzdalujeme od mravnosti, tím více je společnost lidsky znehodnocena.



Mravnost a nemravnost mají například přímý vliv na kvalitu nové, přicházející mladé generace. Tuto kvalitu totiž přímo ovlivňuje vnitřní postoj lidí při početí. Neboť je obrovský rozdíl, pokud je nový lidský jedinec počat při snaze alespoň o určitou míru čistoty a ušlechtilosti nitra, nebo pokud jde o početí jen v nízké, smyslové vášni. Jde o dva různé vnitřní přístupy se dvěma různými reálnými výstupy. Neboť jak se říká, když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Lidé jsou totiž schopni dávat svým rozdílným vnitřním přístupem stejným věcem úplně jinou kvalitu.



Vezměme si například dva lékaře. Oba léčí, ale každý z nich s jiným vnitřním postojem. Cílem jednoho je pomoc bližním v jejich utrpení a cílem druhého jsou hlavně peníze a osobní prospěch. No a tento rozdílný vnitřní přístup se pak musí nutně patřičným způsobem projevit také navenek ve vztahu k pacientům.



V evangeliích je psáno: "Dva budou spolu pracovat na poli. Jeden bude vzat a druhý zanechán. Dva budou ležet spolu v jedné posteli. Jeden bude vzat a druhý zanechán." Čili činnost stejná, ale něco, na základě čehož dojde k selekci, je tu přece jen rozdílné. Co? No přece vnitřní postoj! A tento úplně jiný vnitřní postoj pak nevyhnutelně dává navenek stejným věcem úplně jiný kvalitativní rozměr. A toto platí bezezbytku také při početí.



Jak již tedy bylo zmíněno, je diametrální rozdíl při početí ve snaze o určitou vnitřní a vnější mravnost, a při početí v nízkých pudech a v smyslnosti. Každé z nich formuje jinou kvalitu. Při snaze o mravnost kvalitu lidsky vysokou a při pudovosti kvalitu lidsky mnohem nižší. A tento prvotní, určující faktor už pak nelze změnit ani tou nejlepší výchovou.



Snaha o mravnost a ušlechtilost vnitřního života je ale důležitá nejen při plození, ale také během celého těhotenství. Neboť tělesné početí je jedna věc a vstup duše do nového, formujícího se těla je druhá věc. No a právě kvalitou svého vnitřního života během těhotenství budoucí matka vysloveně určuje, do jaké míry osobnostně a lidsky hodnotná duše dostane prostřednictvím ní možnost zrodit se na zemi.



Jak tedy vidět, mravnost má přímý vliv na pozvednutí celkové hodnoty národa, prostřednictvím mravně mnohem kvalitnější, nové mladé generace. Neboť mravnost může plodit a přinášet jen mravnost, zatímco nemravnost může plodit a přinášet pouze nemravnost. A tento jednoduchý princip platí ve vztahu ke zcela všem věcem kolem nás, kterým můžeme dát svým novým, mnohem mravnějším vnitřním postojem úplně jiný, daleko vyšší rozměr, než je tomu v současnosti.



Neboť žel dnes žijeme v realitě, která je jen zákonitou vnější manifestací našeho vlastního nemravného a málo ušlechtilého vnitřního života. A proto se v současnosti i navenek doslova potápíme v oceánu nejrozličnější nečistoty a nemravnosti, která na nás doléhá ze všech stran. Z filmů, z divadel, z časopisů, z literatury, z internetu, z výtvarných děl, z módy, nebo z reklamy. Je toho tolik, že pro většinu se šířící nemravnost stává normou a nekriticky se podvolují jejímu působení, což samozřejmě ještě více degraduje jejich vnitřní život a celou jejich osobnost.



Žádný člověk však není tomuto masivnímu vnějšímu a zákeřnému vnitřnímu působení nemravnosti vydán jen tak napospas. V srdci každého z nás, v nejskrytějších zákoutích naší osobnosti se totiž nachází neomylný barometr pro ostré rozlišení toho, co je dobré, od toho, co je špatné. Barometr pro rozlišení zla, které se za dobro pouze skrývá. Barometr pro odlišení toho, co je mravní a co už nemravné.



No a tím barometrem ve vztahu k mravnosti je náš stud. Náš stud, jako nedílná součást našeho svědomí. Náš stud, jako bariéra, která nás má chránit před upadnutím do neřesti.



Ale žel, toto zdravé cítění studu je v dnešní době všeobecné nemravnosti v lidech od malička programově ubíjeno. Stud je dnes vysmíván a zpochybňován. Je považován za cosi nemoderní a prožité.



Moderní člověk dneška má být přece člověkem bez jakékoliv pruderie a bigotnosti. Moderní člověk dneška má být přece otevřený všemu novému, co přichází. A tak se tedy tento moderní, ale žel hlubším způsobem neuvažující člověk oddává bez zábran téměř každé nemravnosti a slepě šlape po svém stude.



Nemravnost, která by ještě v nedávné minulosti způsobovala pobouření se dnes stává normou. Prostřednictvím různého pseudoumění a pseudokultury působí rozkladně na společnost a vyvolává její stále větší mravní rozvrat.



No a v tomto obrovském tlaku nemravnosti se mnozí mladí, ale také starší, ještě zdravě cítící lidé dostávají do rozporu sami se sebou.



Jde totiž o lidi, kteří ještě vyciťují hlas svého svědomí a tedy i hlas svého studu. A v jejich světle nahlížejí mnohé kolem sebe jako na nesprávné a nemravné. Ale okolní svět jich neustále a neúnavně přesvědčuje o opaku, až se nakonec stává, že tito lidé začnou o sobě pochybovat.



Začnou uvažovat asi tak, že pokud většina kolem nich vnímá věci jinak, než oni, musí se asi mýlit. No a mnozí nakonec rezignují a připojí se ke všeobecnému trendu přijímání a tolerance všudypřítomné, rozkladné nemravnosti.



Celý tento text může být proto vnímán jako určitá podpora všem takovým, ještě zdravě cítícím lidem, schopným vnímat hlas svého svědomí a svého studu. Měli by totiž vědět, že každý, kdo se řídí hlasem svého svědomí a hlasem svého studu stojí správně, i kdyby celý svět stál proti němu.



Vždyť si jen vzpomeňme na známé podobenství v evangeliích o úzké a široké cestě. Jen úzká cesta mravnosti, morálky a čistého, ušlechtilého vnitřního života, kterou žel dnes nacházejí pouze nemnozí, vede do života a lidské důstojnosti bytí. Cesta obecné nemravnosti a nečistoty vnitřního života, podobného hnojišti, je cestou postupné degenerace osobnosti a směřuje do zatracení duše.



Jedině člověk, který naslouchá hlasu svého svědomí a svého studu ve vnímání toho, co je mravní, je budujícím a zdravým článkem každé společnosti. Je stavebním kamenem, který drží společnost, ale i celý svět před absolutním zhroucením. Kdyby totiž nebylo na zemi takovýchto lidí, stala by se už jenom jedním velkým, odporným močálem nemravnosti. Stala by se jednou velkou Sodomou a Gomorou, která by pro svou absolutní zkaženost ztratila morální oprávnění pro další existenci. Neboť v tomto stvoření je podporován pouze takový život a takové bytí, které se trvale usiluje o mravnost. Vše ostatní, čemu mravnost chybí, je zákony univerza postupně směrováno k úpadku, a nakonec k absolutní ztrátě vlastního bytí, které ztrátou úsilí o mravnost ztratilo své opodstatnění.



Neboť Stvořitel našeho univerza je nejčistší Čistotou! A proto jedině to, co usiluje o čistou v podobě mravnosti má jeho trvalé požehnání. Vše ostatní může trvat jen dočasně a pak to přece jen nakonec padne. A tento pád bude veliký!



http://kusvetlu.blog.cz/ve spolupráci s M.Š





Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek