uvazujme

Silou ducha

Hluboký smysl mají slova básníkova: "Hory může přenášeti, kdo má víru." Všichni velcí a slavní mužové proto dosáhli na světě úspěchu, že celou duší věřili v nezměnitelný vyšší zákon spravedlnosti, jenž ovládá a řídí svět. Byli pevně přesvědčeni, že jejich úsilí a jednání neodporuje této spravedlnosti a prozřetelnosti. A z toho vědomí prýštila pevná důvěra v konečné vítězství jejich myšlenek a činů.

Kristus dobře věděl, že jeho mladý život skončí předčasně a násilně, neboť znal své nepřátele i jejich moc a sílu. On však neznal bázně před smrtí a proto necouvl ani o krok před hrubou mocí světskou a před násilím. Žil celý život svůj mezi lidmi chudými, opuštěnými a trpícími. Uzdravoval je, poučoval a těšil. Vše to konal nezištně, úplně zdarma. Rozséval mezi lidmi lásku a připravoval půdu pro nové království, v němž všichni lidé jako bratří a sestry měli život nový, radostný a šťastnější. Věděl, že doba ta zcela jistě jednou přijde, snad po tisíciletích, ale přece přijde. Jak nepatrnou událostí proti této krásné a uchvacující myšlence byla muka a smrt jeho těla! Tělo jeho odešlo, vznešené myšlenky však zůstaly, zápasily, vítězily a vítězí, neboť mají život věčný.

Když stál Hus před koncilem kostnickým, mohl odvolati, jak od něho žádali církevníci. Byl by tím zachránil sice své tělo, ale byl by tím činem v zárodku usmrtil ono veliké myšlenkové a citové hnutí, které obrodilo a z úpadku mravního vyvedlo nejen Čechy, ale celou Evropu. Pevné přesvědčení a pevná víra, že mravnost zvítězí nad nemravností, spravedlnost nad násilím a láska nad nenávistí, doprovázely odhodlaného a hrdinného Husa na hranici. Tělo Husovo sžehly plameny, myšlenky jeho však slavně zvítězily.

Není v dějinách českých krásnějšího příkladu pevné naděje a víry v konečné vítězství spravedlnosti a pravdy nad posledního biskupa Jednoty českobratrské, Jana Amose Komenského. Po celý život bloudí nehostinnou cizinou. Krutý osud ničí mu štěstí rodinné, nelítostný požár pohlcuje životní jeho dílo (Slovník), na němž s námahou pracoval dnem i nocí.

Poslední hvězda, která provázela ho světem, zhasla, když po válce třicetileté železnými závorami byl znemožněn Bratřím návrat do vlasti. Než ani tehdy Komenský nezoufá. Pracuje usilovně o díle vychovatelském, věře pevně, že dobře vychovaná mládež nejbezpečněji vyvede ubohý národ z poroby i ponížení. A vyslovuje rozhodně přesvědčení, že přijde chvíle, kdy správa věcí navrácena bude zase českému národu. Víra Komenského v osvobození českého národa působí v dobách největšího útisku národního na český lid silou zázračnou. Povzbuzuje malomyslné a léčí nedůvěřivé. Víra ta stává se národním přesvědčením a není na světě moci, která by jí mohla vzdorovati. Okovy spadly a svobodný národ vděčně pohlíží k tichému Naardenu, který hostí popel velikého myslitele a velikého člověka.

Nejlepší český novinář, učitel a miláček českého lidu, Karel Havlíček Borovský, byl pro své smýšlení krutě pronásledován vládou vídeňskou. Ač žil v stísněných hmotných poměrech, přece rozhodně odmítl lákavé nabídky vlády vídeňské, která snažila se získat ho pro své služby. "Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, zrádcem nikdy nebudu" - tak odpovídá Havlíček vládě vídeňské. Nemůže jednat jinak, neboť věří pevně, že vzdělaností dojde národ český k politické a národní samostatnosti. Odchází jako vyhnanec do Brixenu, vrací se s podlomeným zdravím a umírá v květu mladých let. Než myšlenky jeho, spisy jeho svítily národu daleko za hrob, působily jako zúrodňující pyl a staly se národu požehnáním. Na nich vybudovány byly základní pilíře k dnešnímu československému státu.

Za války světové nadešla národu českému rozhodná chvíle: být či nebýt. Osvícen duchem prozřetelnosti, odchází za hranice nejlepší syn českého národa, profesor Masaryk. V jeho velké duši sloučena je husitská udatnost a odvaha s moudrostí a rozšafností Komenského. Vidí, že podle proroctví Komenského nadešla chvíle, kdy má býti v ruce národa vrácena opět vláda nad jeho věcmi. V krvi mu procitá husitské heslo: V zápas pro pravdu, v boj pro spravedlnost! Na širých pláních ruských formují se v legiony novodobí husité, boží bojovníci. Na jejich praporech vidíte opět rudé husitské kalichy a v jejich jednání poznáváte znovuprobuzené husitské ctnosti: upřímné bratrství, nadšení pro svobodu, spravedlnost, dobro a pravdu, nenávist ke lži, otroctví a tyranii. Tvůrce a vůdce českých legionářů, profesor Masaryk, neztrácí víry ani v nejtěžších chvílích, spravedlivá česká věc nemůže prohráti. Po krutých zkouškách životních, po nadlidských námahách a těžkých obětech na životech vzchází po staletích znovu slunce české svobody. Budiž pozdraveno!

Požehnána však buďte čistá, odvážná a smělá srdce, která příchod svobody vykoupila! Blahoslavení buďte, kdož pro vítězství svobody a spravedlnosti trpěli a umírali! Třikrát blahoslavení buďtež pak vy, vůdcové, prorokové a vykupitelé národa, vy, vznešení mužové velkých mravních zásad, kteří jste po staletí příchod svobody připravovali. Neboť vy vydáváte národu svědectví, že může žíti životem věčným.





Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek