uvazujme

O muži, jenž hovořil s „bohy“ 2

Yorick, znejistělý Thórovým přísným a nahněvaným vzezřením, zopakoval svou otázku. Thórovi se zablesklo v očích a hlasem hněvivým jako divoká bouře udeřil na Yoricka. "Já nejsem tvůj sluha, pošetilý človíčku! Nebudu za tebe řešit starosti, do kterých jsi se dostal ty sám, tím, že jsi neudržel svůj hněv na uzdě! A neopovažuj se ještě někdy mým jménem na někoho svolávat zkázu! Svým konáním jsi dokázal, že nejsi ani o píď lepší než ti dva! Zpytuj své svědomí a odvrhni svou pýchu, jinak selžeš ve svém poslání a uvalíš tak na sebe velké neštěstí! To, jak jsi se dnes zachoval, ti v budoucnu tvé poslání už tak ztíží. Snaž se to proto co nejdříve napravit! Nyní jdi a hleď se stát lepším!"

S těmito slovy opustil vyděšeného a zahanbeného Yoricka, který po zbytek noci přemýšlel, jak napravit to, co se stalo.

Ráno se ho Snorri ptal, co se děje, že vypadá tak sklesle. Yorick mu vyprávěl o svém selhání a své pýše.

Snorri si ho dlouze přísně změřil: "Je dobře, že máš snahu napravit své chyby. Až se ti povede odvrhnout falešnou pýchu, budeme pokračovat ve tvém vzdělávání."

Yorick všechen čas přemýšlel, jak své činy napravit. Klíčící pýcha, kterou pocítil nad svou zdánlivou výjimečností mezi lidmi, již nepředstavovala problém. Thórův spravedlivý hněv a Snorriho podmínka mu pronikly až do srdce. Uvědomil si své nesprávné konání. Nyní toužil jen po tom, aby záležitost urovnal i s oběma lovci. Věděl, co musí udělat, ale namáhavě k tomu sbíral odvahu. Nakonec se ale po dvou dnech rozhodl, shledal, že čím déle váhá, tím je to těžší. Vstal a posílen svým rozhodnutím šel konat. Lovci se právě chystali vyrazit na lov, když před ně Yorick předstoupil. S vážnou tváří oslovil ony dva lovce:

"Mrzí mne, co se stalo a co jsem řekl. Rozhněvaly mne vaše poznámky a vzpomínka na všechny dřívější posměšky. Poznávám, že mi to však nedává právo přestat se ovládat a už vůbec ne svolávat na vás Thórovy blesky. Je to pro mne hanba. Thóra jsem poprosil o odpuštění a nyní prosím i vás dva. Odpusťte mi, prosím, má neuvážená slova a konání."

Jeden z lovců, překvapen Yorickovou upřímností a přímým jednáním a zahanben svým konáním, k němu přistoupil a podal mu ruku: "Odpusť i ty nám. Naše chování k tobě bylo špatné. Mrzí mne to."

Yorick se s radostí a ulehčením chopil jeho ruky. Druhý lovec se ale s úšklebkem protáhl kolem, aniž by se na Yoricka podíval. Ostatní lovci muže sledovali nesouhlasnými pohledy. Čas lovu je již ale naléhavě volal, a tak s radostným pozdravem Yorickovi se pak vydali za svými povinnostmi.

Yoricka trápilo odmítnutí druhého lovce, tak rád by vše urovnal i s ním. Snorri mu ale vysvětlil, že nyní již to nezáleží na něm. Yorick svou paži s prosbou o odpuštění nabídl a pokud ji ten druhý nepřijal, je to jen jeho věcí. Nutnost vyrovnání bude dosažena jinak a Yorick si s tím nemusí lámat hlavu, pokud i nadále zůstane stát rovně a bude konat čestně a bez falešné pýchy.

Yorickova výuka zdárně pokračovala a tak sotva se překlonil jeden rok, již znal nazpaměť většinu příběhů o severských bozích. Dozvěděl se o jejich činech, o válkách, které bohové (Ásové) vedli se svými protivníky Vány před tím, než se spolu spojili, o jejich sídle Ásgardu, o světě Vánů Vanaheimu, světě lidí Midgardu, podsvětí, a čím více věděl, tím větší měl před bohy úctu pro jejich mocné činy, ale také se jich obával. Jednali totiž stejně nevypočitatelně jako lidé, vlastně nebyli povahou o moc lepší. Během této doby učení se mu Thór ani jednou nezjevil, ale nyní, když Yorick dosáhl určité úrovně znalostí, došlo opět k jejich nočnímu setkání. Yorick se ve snu viděl, jak stojí u Thórova oltáře, když tu se před ním se zahřměním zjevil sám Thór. Vyhlížel stejně divoce, možná ještě divočeji než kdy dříve.

"Naučil ses o nás hodně, Yoricku. Většinu hlavních příběhů o nás již dovedeš sám poutavě vyprávět. Pověz mi, co podle tebe bohové dělají, jak působí na svět, ve kterém žiješ, co s ním mají společného?" optal se Thór Yoricka za vzdáleného burácení hromů.

Yorick zcela v souladu se svými nabytými vědomostmi odpověděl: "Vy, bohové, jste stvořili tento svět a dbáte na to, aby se vyvíjel dle vašich přání, bojujete proti těm, kteří se vám protiví a připravujete se na Ragnarok, Soumrak bohů."

Thór však pravil: "Odpověděl jsi podle toho, co tě naučili, ale vážně si myslíš, že jsou ty příběhy pravé? Povídám ti, člověče, jsou to jen překroucené pohádky, které jste si vy, lidé, o nás vytvořili. My jsme nestvořili tento svět, my jen spravujeme hmotu, která vás obklopuje. Formujeme ji podle velikých zákonů, které působí v celém světě. Přemýšlej, opravdu si myslíš, že kdybychom byli takoví nevypočitatelní a náladoví, jak si o nás vyprávíte ve vašich příbězích, že by byl svět takový, jaký je? Že by se již dávno nepropadl naším přičiněním do ničivého chaosu? Ne! Vše, i včetně nás, je podřízeno přísnému vyššímu řádu! Přemýšlej o tom přece, člověče, ať už můžeme pokročit dále..."

S těmito slovy Thór opět zmizel a zanechal udiveného Yoricka o samotě. Ráno o svém vidění ve snu mluvil se Snorrim. Ten zadumaně pokýval hlavou:

"Již dříve mě udivovalo, jak bohové při své divokosti a náladovosti dokáží spravovat svět způsobem, jakým se děje. Podle našich příběhů, které si o nich vyprávíme, by snad nikdy nebylo jisté, zda po jaru přijde léto nebo rovnou zima, zda kámen bude padat dolů nebo odletí do nebe. Považoval jsem tehdy mnohokráte své myšlenky za rouhavé a kál se za ně. Nyní se ale zdá, že se zakládaly na správném cítění. Před ostatními o tom ale zatím nemluv, nepochopili by to."

"Ale co teď?" ptal se Yorick. "Naše příběhy jsou nesprávné a pravdu neznáme. Jací tedy jsou naši bohové?"

"Na to odpovědět nedokáži. Dělej, co ti přikázal Thór, Yoricku. Přemýšlej o tom a naslouchej tomu, co ti napoví srdce."

Yorick se po následujících několik dní věnoval usilovnému přemýšlení. Bádal, zkoumal, hledal logické nesrovnalosti, až mu z toho nakonec začala třeštit hlava. Tak takto ne, pomyslel si, takto se nikam nedostanu. Jak to říkal Snorri, naslouchej svému srdci? Zanechal tedy planého rozumování a místo toho se snažil vcítit do těch příběhů a do reálného světa. Netrvalo dlouho a příběhy o bozích mu začaly připadat směšné. Nakonec vycítil, že je ve většině z nich i určité pravdivé zrníčko, ale to bylo překroucené lidským fantazírováním a touhou po divokých dobrodružstvích natolik, že již nebylo téměř k poznání. S tímto pochopením se v něm začala probouzet palčivá touha po skutečném vědění. Toužil poznat pravdu. Když se dostal do tohoto bodu, zjevil se mu v noci ve snu opět Thór. Vypadal ale nějak jinak. Nebyl již tak divoce zježený a jeho tvář byla také klidnější, oblečen byl sice stejně, ale přece působil celkově vznešeněji než dříve. Jeho severská divokost byla najednou ta tam a vypadal tak nějak ušlechtileji … světleji? Na nevyřčenou Yorickovu otázku odpověděl:

"Lidé, kteří nás ještě dokáží částečně vnímat ve snech, nás vidí přes závoj svého vědomí, přes závoj svých představ o nás, které zkreslují obraz, jenž přijímají. V souladu s nesmyslnými příběhy, které se o nás učí, nás vidí jako divoké a kruté válečníky, ale skutečnost je jiná. Ty jsi začal opouštět své falešné představy o nás a tvé vnímání se stalo čistším. Má podoba, kterou vidíš nyní, je od skutečnosti ještě vzdálená, ale je již skutečnější a pravdivější než ta, kterou jsi viděl dříve. Jednou mne budeš moci vidět tak, jak skutečně vypadám, a nebudeme muset být omezeni jen na sny. Kdy to bude, to záleží jen na tobě. Nyní mne následuj."

Yorick se vydal za Thórem, až došli na nedalekou lesní mýtinku. Zde se k němu Thór obrátil a vyzval ho, aby se pozorně rozhlédl. Yorick se zadíval okolo sebe. Zprvu neviděl nic než trávu a stromy okolního lesa, až pojednou uzřel jakési bytosti. Byly všude, v zemi, v trávě, ve stromech, ve vzduchu, prostě všude, kam se podíval. Všude panoval nádherný pohyb, úplně všechno žilo a se zpěvem pracovalo na správném běhu života.

"Všechny tyto bytosti se věrně starají o tuto zemi, rostliny a zvířata, o všechny živly, dokonce i o celý Midgard, o celou Zemi. Vidíš, i ti nejmenší jsou zde potřební. Vy lidé ani nevíte, o co přicházíte svou zaslepeností a tíhnutím jen ke hmotě. Každá z bytostí, které vidíš, má také nad sebou svého vůdce, k němuž chodí pro radu a další úkoly. Ten má opět svého vůdce, a tak dále, a nakonec se v této hierarchii dostaneš až k nám, kterým vy říkáte bohové. Jsme nejvyšší vládci těchto bytostí, starajících se o hmotu, ale nejsme bozi. My jsme jen služebníci Toho, jenž sám je jediným Bohem - Stvořitelem tohoto světa a vesmíru.

Formujeme hmotu a řídíme bytosti nám poddané zcela dle Jeho vůle a moudrosti, a tato služba nám přináší tu největší radost. Ani bychom nemohli jinak. Vy, lidé, ale nejste našimi podřízenými, vy máte být spolu s námi vědomými služebníky zde ve hmotnostech a ve společné práci máme zušlechťovat tento svět. Jak sám ale již tušíš, nic takového ke své škodě neděláte. Ti z vás, kteří dokáží vnímat vyšší sféry, se nedokázali dostat výše než do naší sféry, sféry bytostí, jež se starají o hmotné světy. A ty nejvyšší bytosti, jež tam spatřili, začali nazývat bohy. Vypozorovali, jak s velikou silou a mocí nám danou spojujeme, formujeme a opět rozdělujeme hmotu, a považovali nás tak za stvořitele vašeho světa. Tak to ale není! Tento hmotný svět i sféra, ze které pocházíme my, a rovněž sféra, ve které máte svůj skutečný domov i vy, lidé, všechny tyto světy, celé toto Stvoření, včetně všech jeho obyvatel, vzniklo jen z Vůle a Milosti Nejvyššího. Všichni jsme Jeho tvorové a lišíme se od sebe navzájem jen tím, že pocházíme z různých úrovní a máme zde různé úkoly.

Nejvyšší je také ta vyšší moc, o které jsem se dříve zmiňoval, nikoli Ódin. Ódin je nejvyšším vládcem našeho druhu zde. Sám je ale přitom jedním ze služebníků Nejvyššího. Nyní se ale na nic neptej, Yoricku. Nechám tě opět o samotě, abys mohl to, co jsem ti nyní sdělil, vnitřně přijmout. Přemýšlej o tom stejným způsobem, jako když jsi zkoumal pravdivost vašich příběhů o nás, a dostane se ti pochopení."
*
Ráno se Yorick probudil, a když si uvědomil vše, co mu v noci Thór sdělil, skoro se mu až zatočila hlava. Tentokrát se o tom ale Snorrimu nezmínil. Byl si vědom závažnosti vědění, které se mu dostalo, a i když je Snorri moudrý muž, nyní by to vše najednou nejspíše nepochopil. Nejprve musí pochopit on sám, musí se do toho zcela vpravit a pevně v tom stát, a teprve poté bude smět přinést poznání i ostatním. Jinak by působil nedůvěryhodně a nedokázal by správně otřást dosavadním vnímáním světa u ostatních obyvatel vesnice. Vysmáli by se mu a nepoznali by zrno, které jim nese místo dosavadních plev, jež prozatím pevně svírají ve svých rukách.

Vždyť ani pro Yoricka nebylo zcela snadné přijmout beze zbytku do sebe vědění, kterého se mu dostalo. Ale byl neústupný a vytrvale šel za svým cílem. Jak postupoval vpřed, sílilo v něm neustále jeho vnitřní cítění, že je na správné cestě. Postupem času zjistil, že dokáže sám od sebe a za denního vědomí vnímat bytosti, které mu ukázal ve snu Thór. Začal se s nimi přátelit a svým láskyplným přístupem k nim jim nevědomky dával něco svého, nevědomky jim žehnal. A tyto bytosti mu na oplátku předávaly své nezměrné vědění o přírodě. Od znalosti léčivých bylinek, přes rady, jak lépe pěstovat plodiny na polích, až po varování, když se blížila nějaká přírodní nepohoda. Tím vším a mnoha dalšími věcmi mu bytostní vraceli jeho lásku k nim a skrze něj pak z toho měla užitek celá vesnice. Vědění o přírodních bytostech přijali vesničané docela snadno, vždyť jich byly plné báje a prospěch ze spolupráce s nimi přesvědčil i ty nejnedůvěřivější.

Postupem času již nebylo ve vesnici člověka, který by ještě věřil, že tyto bytosti jsou snad zlé nebo škodolibé. Naopak, lidé se začali k přírodě chovat daleko moudřeji a pomyšlení, že i uprostřed nejhlubšího lesa nejsou sami, ale mezi velkým množstvím přátelských bytostí, jim působilo radost a touhu po hlubším porozumění přírodě. Začali chápat, že domov není jenom jejich dům, ve kterém bydlí, ale celá zem, která je vítá s otevřenou náručí, a čím více ji svým působením zušlechtí, ne jen pro sebe, ale opravdu zušlechtí pro všechny bytosti v souladu a harmonií se vším okolím, tím více jim Matka Země otevře svou laskavou náruč.

Yorick je v pravý čas vpravil do vědění, že jejich bohové jsou vládci všech těchto bytostí a jsou, stejně jako ony, moudří, spravedliví a pomáhající všem, kteří žijí v souladu s přírodou a jejími zákony. Tyto zákonitosti, které působí všude v přírodě, přijali vesničané také snadno a cele. Vždyť zákony měly svůj obraz i v lidové moudrosti. Zákony, kdy rovné spěje k rovnému, těžší klesá a lehčí stoupá, a také co zaseješ, to sklidíš. Jediné, co potřebovali objasnit, bylo to, že tyto zákony neplatí jen na hmotu jako takovou, ale i na jejich duše a na jejich činy, a toto jim Yorick předal měrou vrchovatou. Dostal od Thóra a dalších vyšších bytostných velmi mnoho příkladů, na kterých to mohl naslouchajícím objasnit. Toto vše byla však stále jen příprava na to nejtěžší, co Yoricka čekalo. Objasnit jim, že jejich bohové nejsou bohy, že pravý domov člověka leží jinde, výše, a že všichni jsou služebníci Jediného Pána a Stvořitele všech světů. Nejprve mu ale musely být doplněny znalosti o tom, co zatím sám znal jen náznakem.
*
Uplynulo opět několik let, než se jednou v podvečer před ním zjevil Thór. Bylo to poprvé, kdy ho uviděl za bdělého vědomí a v jeho pravé podobě. Již se nepodobal tomu dřívějšímu Thórovi, kterého znal z lidských příběhů, ale nyní zřetelně před sebou viděl vznešeně zářící a důstojně vyhlížející bytost.

Thór k němu pravil: "Dnes jdi brzy spát a požádej Snorriho, aby tě ani ráno nerušil. V noci k tobě přijdu a dovedu tě k někomu, kdo ti poví o vás lidech více, takže se možná tvůj spánek protáhne."

Yorick učinil, jak mu Thór řekl a brzy ulehl. Ve snu se k němu připojil Thór, který ho vzal vzhůru, do vyšších sfér. Yorick oněměl nádherou, která se před jeho zrakem rozvíjela. Čím výše stoupali, tím čistší, zářivější a nádhernější světy viděl. Po nějaké době opustili hmotné světy a putovali skrze světy, kde sídlili bytostní. Kdyby to Yorick neviděl, nevěřil by, že je to možné, ale svět bytostných byl ještě nádhernější než ty nejsvětlejší světy hmotné. Nakonec doputovali k duhovými barvami zářícímu hradu. Bělostné sloupoví vnitřního chrámu oslepovalo do dálky svým leskem. Zde se poprvé na chvilku zastavili.



Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek